02/09/2026
V roce 2022 šla koalice SPOLU do voleb v Olomouci s heslem: „Prověření konkrétních parametrů parkovací politiky tak, aby odpovídala potřebám občanů města.“
Znělo to jako začátek agilního projektu – sprinty, iterace, zpětná vazba. Jenže zatímco v IT světě agilní vývoj znamená zlepšování, v Olomouci se z něj stal nekonečný testovací režim.
Etapy vývoje parkovací politiky (verze 2022–2026):
1️⃣ Zvýšení parkovného – první sprint, který se povedl.
2️⃣ Nákup automatů pro zónu C – druhý sprint, který skončil v tělocvičně.
3️⃣ Informační systém pro parkování – třetí sprint, který se nedokončil.
4️⃣ Výběrové řízení na nový systém za desítky milionů – čtvrtý sprint, který se právě rozbíhá.
5️⃣ Prodloužení placeného času v centru – pátý sprint, který se lidem nelíbil.
6️⃣ Zavedení placení o víkendech – šestý sprint, který byl zrušen.
7️⃣ Shrnutí – sedmý sprint, který ukázal, že jsme se vlastně nikam neposunuli.
Agilní vývoj je skvělý, když tvoříte software. Můžete testovat, měnit, zkoušet slepé uličky. Ale když řídíte město, každá slepá ulička stojí peníze, čas a trpělivost lidí.
Parkovací politika v Olomouci se tak stala ukázkovým příkladem:
agilní metodika bez cíle = chaos s fakturou.
Možná by příští sprint mohl být ten, kde se konečně zaparkuje.
A ne jen v tělocvičně.