11/07/2020
Byla jsem na výtvarném kurzu, abych se naučila lazurování. Nebylo to mé první setkání se světem olejomalby a i přesto mi nebyla lektorem dána důvěra, proto jsem vyfasovala předlohu, která byla dělaná metodou alla prima 😅🤣 (ale hlavně to byla ta nejjednodušší předloha). A kromě toho mi nebyla svým vzezřením nijak sympatická, což bylo chvilku samo o sobě překážkou, ale občas je prý dobré vystoupit z bubliny a dělat nové věci.
Ok, řekla jsem si že to zvládnu i tak. Malovala jsem ji nejdříve v šedé škále, abych na ní následně nanesla barvy. Lazurování jsem se tedy naučila přibližně za dvě hodiny a zbytek lekcí jsem se přetahovala s lektorem o to, jak moc se mám držet reality... což je u abstrakní předlohy docela zábavné 😅.
Mou fantazii stejně nic nezastaví, protože doma jsem si po přinesení obrazu uvědomila, že se mi to vlastně nelíbí a něco tomu chybí. Přidala jsem kapičky a stonek, aby to působilo aspoň jako skleněná růže a ne něco, co malíř plácl na černé pozadí a měl vyděláno.
Ne že by ta lekce byla špatná a nic mě nenaučila, naopak! Naučila jsem se tam nejen to lazurování, ale i že každý vidíme prostě svět jinak. Nemá smysl se hádat, kdo má pravdu nebo čí verze by byla krásnější nebo věrohodnější. Já jsem se tam taky nepřišla naučit realistické malby, vystačím si s fantazií. A to, že každý z nás vidí svět jinýma očima, je vlastně darem, měli bychom být za to vděční, svět by byl jinak veeelká nuda.
